První kontrakce ukazuje krásných 5 minut..druhá taky, třetí taky.. Hmm.. myslím na slova doktorky, že do porodnice mám vyrazit ve chvíli kdy budou kontrakce po 5 minutách asi hodinu.. Manžel v práci počítá inventuru a domů by měl dorazit až kolem půlnoci. Cítím se dobře a kontrakce cítím jen v klidové pozici na posteli. Po pul hodině mám telefonát se švagrovou, která tu situaci nese asi mnohem hůř než já 😅 Kdyby jsem věděla jak to bude pokračovat asi bych ten telefon nikdy nezvedla. (Promiň Vando) 😂 Dan o mojí situaci věděl a vyrazil hned za mnou domů. Za 15 minut od telefonu s Vandou se u vchodových dveří objevuje již zmiňovaná s bráchou a i mojí mámou... PANEBOŽE! V té chvíli jsem samozřejmě zapomněla počítat kontrakce a naprosto se v tom ztratila, jednou to bylo po 5 minutách po druhé po 20. Najednou jsem nebyla v klidu a jen čekala než přijede muž. Protože by to nebylo ono kdyby nebylo něco na prd tak jsme měli tento týden odstávku vody a tak Vanda s mámou začaly ohřívat vodu v hrncích aby jsem si mohla dát vanu. Dan dorazil asi 10 minut po ostatních, díkybohu. Řekla jsem, že když po vaně budou kontrakce zas po 5 minutách pojedeme. Vzhledem k situaci bych asi stejně jela. 😅
Ani nechci vypisovat vše co jsem si v tu chvíli myslela. 😒
Hold jsem si tu situaci představovala jinak. Že budu v klidu sama jen s Danem prožívat celou tu chvilku.. a až bude čas tak pojedeme. Každopádně jsem poučená pro příště, že nikomu zvedat telefony nebudu a rozhodně nebudu říkat že rodim. 😁
Vracím se ale s vyprávěním zpět do koupelny.
Kontrakce jsou zase kolem 5 minut a tak si balím poslední věci, ještě stíhám zamrazit francouzkou cibulačku, protože vím, že po porodu si jí už nedám. 😂
Ovšem fotka pupíčku nesmí chybět!
0:50 11.8.2016
Odjíždíme do porodnice v autě si ještě trošku stěžuji na předchozích pár hodin a posílám sms kamarádkám, že je to teda asi tady.
1:10 - 1:50
Příjem v porodnici. Je pravda, že těch papíru je celkem dost, nedovedu si představit to vyplňovat v šílených bolestech. Ještě jsem plná vtipů a smíchů.
1:25 - 1:50
Monitor. No ano skutečně se tam něco děje.. 😃 No neříkejte. Poslouchat to její srdíčko je ale krásný. Mezi tím je na příjmu další rodička.
2:10
kontrola na 2 prsty volně.
Musím říct, že jsem měla opravdu mladou doktorku asi tak v mém věku. Slovenka ale naprosto skvělá. Během monitoru druhé rodičky jsem s Danem hrála na chodbě palcovou válku střídavě s koukáním jak hraje on auťáky na mobilu. 😂 No co jiného taky, že jo.. Bylo mi řečeno, že mě teď pošlou rovnou na přípravnu a pak hned na sál ale, že paní co přišla po mě půjde první protože je druhorodička a asi to bude mít rychlejší. V tu chvíli jsem si řekla, že to jde nějak rychle a na jednu stranu jsem byla ráda, že nebudu mít bůh ví jak dlouhý porod. (NAIVKA)
2:40
Odcházím na pokoj před přípravnou ( aby bylo jasno jestli bylo něco co se mi na porodnici nelíbilo tak tento pokoj! Smrdělo to tam močí a bylo to nechutný..) Velké mínus.
Sestřička na pokoji taky asi neměla svůj den 😀 Danovi oznamuje ať se jede domů vyspat.. COŽE?! Nakonec odchází jen o pár ulic dál za svým kamarádem, připraven se hned vrátit. Já si oblíkla andělíčka a zapisovala si poznámky do mobilu.
3:15 druhý monitor až do 3:50
pak mi sestřička řekla ať jdu spát. No to je super, nemohu říct že bych nerada ale vážně to nešlo. Tak jsem si švihla aspoň jedno porodnické selfíčko.
3:55
přijel Dan 😍 sestřička ho nechtěla zamnou pustit ale nakonec jsem si to vydupala. Kontrakce po 4 minutách. Dan kolem krku furt nosil můj kojící polštář.
5:15
kontrola... Stále stejný
6:00 klystýr a sprcha.
Nevím co tady napsat 😅 bylo to teplý a rychlovka kontrakce už byly znát a slova sestřičky zkuste to vydržet aspoň 5 minut mě dost pobavily.
7:00
Konečně za mnou zas poslali Dana, který před klystýrem odešel. Už jsem byla na sále a kontrakce jsem musela dost prodýchávat žádná pohádka. Bolest neskutečná.
(jestli vám taky říkali, že na to zapomenete tak já jsem skoro 5 měsíců po porodu a pamatuji si to dost dobře!!) Ovšem popsat tu bolest není moc jednoduché..
8:00 PROSÍM NĚCO NA BOLEST!!!!
otevřená na 4 prsty.. Porodní asistentka (taky dost mladá ale moc příjemná) na mě koukne a po prosbě mi odpoví, že ty bolesti ale ještě nejsou tak velké. Sakra.. tak snad vím co bolí a co ne. Ježiš.
Protože mi nepraskla voda, musí mi jí prásknout ona. Voda zelená.. Vážně super, najednou se tam objevuje několik doktorů, sestřiček.. já už ani moc nevnímám čas, říkám si že to nezvládnu.. Prý na mě mají více dohlídnout, nebo teda na ní na mojí maličkou, která si asi taky prožívá malé peklo a to se ještě ani nenarodila.
Dan je tam furt se mnou, nedokážu si představit ho tam nemít, pořád mě držel a uklidňoval jak jsem skvěla a všechno to zvládnu. Sem tam si vybavuji, že jsem taky prohodila pár vtípků ačkoliv mi do smíchu nebylo. Doktorka taky srší jedním vtipem za druhým. To mám radost, že se tak baví. 😂
Hrozné sucho v puse, Dan mi stále dával trošku napít ale to zabralo na pár minut a pak jsem zas nemohla suchem ani mluvit.
9:00 otevřená na 7cm!!
Konečně se to posouvá.. V kapačce mi už kape něco na bolest ale mě teda nepřipadá, že by mi to pomáhalo. Dan mi vysvětluje, že to pomáhá protože bolest je už stejná a nezhoršuje se.. No nevím, nevím. Střídám sprcha, lehátko, sprcha.. nic nepomáhá! (teď jsem přepíšu poznámku z mobilu to mě pobavilo..samozřejmě poznámky od 8 hodín jsem psala zpětně.)
"Nezvládám, pláču, nemůžu mluvit jak mám vyschlo..Dan je úžasný!"
😄😄 Ano to byl.
Doktorka přišla s tím, že jestli malá nebude sestupovat, budu muset na císaře, vzhledem k barvě plodové vody a monitoru.. To mě docela rozhodilo.
10:00 monitor
- stále.. sprcha, míč.. Hlavička nesestupuje tak se snažím kontrakce prodýchávat ve stoje, tým kolem mě je naprosto skvělý. Už by jsem i tlačila ale nesmím! Vím, že jsem i souhlasila s jednou studentkou u porodu. Ke konci jich tam bylo hned několik. Doktorka zas vtipně prohlásila na mého muže zda nemá bratra, hmm asi měla na mysli dvojče. Protože můj chlap je nejlepší. Dobře opouštím zábavný koutek.
10:20
Dostávám kyslík a po několik hrozných kontrakcích na míči můžu tlačit!!!!! Nejsem si jistá kolik jich bylo přesně.. myslím, že 3 nebo 4 celkem. Jednou jsem si i pěkně zařvala, než mi bylo řečeno, že je to naprosto k ničemu. (V tu chvíli Dan pěkně zezelenal 😄 ne že by jsem si toho všimla ale říkal mi to..) Tlačení bylo asi na celým porodu to nejlepší, byla to pro mě obrovská úleva. Vzhledem k tomu, že jsem měla i něco nacvičeno s Aniballem tak to šlo skvěle. Bohužel beruška šla se šňurou kolem krku a tak mě malý nástřih neminul. (TO ALE BOLELO!!) Asi paní doktorka nevychytala nejvyšší bod kontrakce protože jsem to cítila dost jasně.
10:35 11.8.2016
Narození naší dcery Stelly má krásných 3100g a 50cm
Nejdřív bylo ticho a pak.. konečně jsem jí uslyšela. Je v pořádku a já jsem si konečně oddychla.
Malou mi přikládají na prsa, udělalo se pár prvních fotek a zas mi jí berou.
Bohužel jsem si neužila dvouhodinový bonding ale její zdravý je na prvním místě.
Při šití doktorka s porodní asistentkou říkají jaký je můj manžel sympaťák a že je škoda, že takových není víc. 😁
Celkový poraněný stav je 3 stehy a jeden vnitřní. Ještě ten den jsem si sedla a rozhodně nevypadala jako bych ten den rodila. Kromě očí, které jsem měla rudé a kolem červené tečky.
Dan se jde najíst, rozeslat smsky a rozdýchat zážitek. Vrací se zpět stále vyřízený a zelený po hodině 11:45. Já ho po půl hodině posílám spát a jdu taky.
Konečný stav porodu je od první kontrakce 13 hodin a 5 minut. Uff..
Nechali mě spát na sále, protože jsem čekala na nadstandart, který ten den zrovna opouštěla jiná maminka. 15:40 mě přesouvají na pokoj a v 16:00 přichází první návštěvy obě babičky a Hans s Danem.
Před 17 hodinou jsem si pro ní konečně šla. ♥
Vím, že to tak cítí každá maminka ale to moje dítě je tak krásný! 😅 Zplodili jsme něco úžasného a teď nás to bude provázet celý život. 😍
Dnešní den byl náročný, bolestivý, krásný, dokonalý, nezapomenutelný, byl to ten den D.
S Danem jsem prošli pak jakým si mini kurzem jak se vlastně o to naše miminko starat a potom odešel a já tam zůstala sama jen s ní. Je to zvláštní pocit je tak krásná, oči na ní mohu nechat ani neodkážu popsat co za cit k ní vlastně cítím. Bojím se a přitom se těším.
Protože to je každého volba a je to na jeho uvážení, rozhodla jsem se že první noc nechám Stellu u čápa (tak se jmenovala ta místnost, kde se o miminka starají sestřičky). Já tak aspoň mohla načerpat sílu a všechno si to v hlavě vlastně srovnat. Byla to má poslední noc bez ní na hodně dlouho.
v 5 ráno mi princeznu zase přivezli.
